Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

Institut pro evropskou politiku EUROPEUM je think-tankem, který se zaměřuje na programovou, projektovou, publikační a vzdělávací činnost související s procesem evropské integrace.


Hlášení

Záleží opravdu na tom, kdy Bulharsko a Rumunsko přistoupí?

Politické kruhy v Evropě s napětím očekávaly výrok Evropské komise z tohoto týdne, zda dvě balkánské země budou připraveny na přistoupení k EU k 1. lednu 2007. Očekávalo se, že Komise nedá automaticky zelenou jejich přistoupení v roce 2007, protože je třeba, aby prokázaly další pokrok před tím, než bude datum vstupu definitivně stanoveno. Oblastí, která úředníky Komise znepokojuje nejvíce, je spravedlnost a vnitro – jmenovitě obě země musí prokázat další pokrok v boji s korupcí na vysoké úrovni, organizovaným zločinem a při reorganizaci soudnictví. 

Rozhodnutí Komise o odložení konečného doporučení členským státům na podzim 2006, s tím, že další zpráva o pokroku bude prezentována v říjnu, je pochopitelné. Bývá zdůrazňováno, že pokud by Komise řekla ano již v této fázi, ztratila by Evropská unie poslední páku, kterou má vůči reformním procesům v obou zemích. Zároveň odložení přistoupení o rok by mělo podobný efekt – vzhledem k tomu, že přistoupení může být odloženo maximálně o rok. Na druhou stranu má rozhodnutí o odložení rozhodnutí o datu přistoupení závažný dopad na národní parlamenty. Nelze ponechat stranou fakt, že prozatím přístupovou smlouvu ratifikovalo pouze patnáct členských zemí. Německý Bundestag již vyslal jasné signály, že s ratifikací vyčká na stanovisko Komise, které bylo nyní odsunuto, což může dále zpomalit proces ratifikace. Otázkou tedy zůstává, jaké je zájem Evropské unie i obou přistupujících zemí na tom, aby k rozšíření došlo v roce 2007 nebo až v roce 2008.

V oblasti, na kterou se Evropská komise ve své zprávě zaměřuje nejvíce, je těžko představitelné, že Bulharsko a Rumunsko vyřeší veškeré problémy související s korupcí, organizovaným zločinem nebo soudnictvím během následujících pěti měsíců nebo případně i následujícího roku a půl, pokud dojde k odložení členství. Tyto problémy jsou dlouhodobé a rozsáhlé. Je obtížnější se potýkat s nimi než s dalšími otázkami technického rázu (jako například zřízení agentur pro výplatu evropských zemědělských dotací nebo sladění zbývající legislativy s evropskými předpisy, jako například standardy pro bezpečnost potravin). Tlak Komise na prokazatelné výsledky v boji s kriminalitou a korupcí, včetně obvinění a odrazujících rozsudků, se zdá být poněkud neadekvátní. Tato opatření často vyžadují rozsáhlá vyšetřování, sběr důkazů a následně dlouhé procesy. Tlak na obvinění a odsouzení co největšího počtu lidí během krátkého období může vést ke značným pochybením v trestních procesech, zvláště pokud je samotný soudní systém obou zemí předmětem rozsáhlé kritiky. Skutečnost, že Rumunsko údajně za poslední rok dosáhlo většího pokroku v této oblasti než Bulharsko, rovněž není tak důležitý – organizovaný zločin a korupce pořád zůstávají vážným problémem v obou zemích. Komise by tedy měla tlačit na obě země, a zvláště na Bulharsko, aby zajistily efektivní fungování těchto politik i po přistoupení, včetně posílení nezávislosti justice, posílení vyšetřovacích pravomocí prokurátorů a dalších orgánů činných v trestním řízení při stíhání politické korupce a organizovaného zločinu a další revize trestních zákonů a řádů. Tento úkol je o to obtížnější, že hodnocení pokroku nelze učinit na základě jednoduchého porovnání, kolik zákonů ještě musí být přijato nebo změněno, aby byly slučitelné s acquis – jedná se daleko více o celkovou funkčnost určité politiky a splnění široce pojímaného politického kritéria vlády práva. Pokud měla Evropská komise zásadní výhrady o schopnosti obou zemí respektovat standardy EU v této oblasti, pak neměla doporučit uzavření přístupové smlouvy. Několik měsíců nebo rok již totiž nic zásadního nezmění. 

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, často se poukazuje na to, že odložení členství vyšle negativní signál vůči občanům těchto zemí a případně i vůči ostatním kandidátům na členství v EU. To je pochybné – úroveň podpory Evropské unie v obou zemích je prozatím velmi vysoká, dokonce podstatně vyšší než v rámci evropské pětadvacítky. Zásadní ovšem je, že samotná myšlenka jejich členství není zpochybňována, na rozdíl od zemí západního Balkánu nebo Turecka, kteří jsou sice politicky považovány za členy, ovšem nad budoucností jejich přibližování k plnému členství ještě stále visí mnoho otazníků. 

Další otázkou je, zda je klíčové pro obě země přistoupit již v roce 2007 z hlediska jejich možnosti účastnit se strategických a klíčových rozhodnutí učiněných v rámci EU. Jednání o finanční perspektivě na léta 2007 – 2013 již byla uzavřena bez jejich účasti, a součástí rámcového rozpočtu jsou již i finanční ustanovení týkající se obou zemí. Revize rozpočtu a společné zemědělské politiky, pokud k ní vůbec dojde, započne nejdříve v roce 2009, ovšem pravděpodobnější je, že současný systém bude fungovat až do roku 2013. Další volby do Evropského parlamentu proběhnou v roce 2009, stejně jako jmenování Evropské komise, když již obě země budou členy. Tudíž jedinou velkou otázkou, o které obě země mohou mít zájem spolurozhodovat, je budoucnost Ústavní smlouvy. Rok 2007 bude klíčový z hlediska francouzských a nizozemských voleb a rovněž z hlediska německého předsednictví, které má zájem dosáhnout pokroku v otázce Ústavní smlouvy. I za předpokladu, že se evropští lídři rozhodnout pohřbít současnou smlouvu a přijmout její zúženou verzi, mezivládní konference bude svolána nejdříve ve druhé polovině roku 2007 nebo až v roce 2008. Jednání budou nějakou dobu trvat a Bulharsko a Rumunsko již buď budou členy EU, nebo jim může být přiznána plnohodnotná účast na mezivládní konferenci, podobně jako tomu bylo v případě deseti kandidátských zemí v roce 2003, protože i oni budou novou smlouvu ratifikovat (pokud bude podepsána v roce 2008). Tudíž zdali dojde k přistoupení v roce 2007 nebo až v roce 2008 je důležité především ze symbolického hlediska. Rumunsko a Bulharsko se sice nebudou účastnit každodenního rozhodování evropských orgánů (ačkoli v současnosti již mají status pozorovatelů), ale nebudou bez nich učiněna zásadní strategická rozhodnutí. 

Je mimo veškerou pochybnost, že obě země se stále musí soustřeďovat na přípravu na členství bez ohledu na konečné rozhodnutí o datu přistoupení. Jejich politické vedení si musí uvědomit, že pokud budou přetrvávat problémy, na které Komise poukazuje, členské státy vezmou tato varování v potaz a za tím účelem zavedou přísnější monitorovací mechanismy včetně možnosti aktivace salvátorních ustanovení v přístupových smlouvách. Pokud Bulharsko a Rumunsko efektivně využijí zbývajícího času, pravděpodobnost, že s nimi bude zacházeno jako se členskými státy druhé (či dokonce třetí) kategorie se tím zmenší. Evropská unie by se naopak měla zaměřit na podporu strukturálních změn v uvedených zemí než na to, kolik vysokých politických činitelů bude odsouzeno za korupci.

Autorem je David Král.