Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

Institut pro evropskou politiku EUROPEUM je think-tankem, který se zaměřuje na programovou, projektovou, publikační a vzdělávací činnost související s procesem evropské integrace.


Hlášení

První kolo Mezivládní konference – kostky jsou vrženy, konec hry

V sobotu 4. října byla v Římě na úrovni hlav států a šéfů vlád zahájena Mezivládníkonference, jejímž cílem je dojednat konečný text návrhu ústavní smlouvy.Konference se účastní jak zástupci Patnáctky, tak deseti zemí, které mají k Evropskéunii přistoupit v květnu příštího roku. Významným průlomem do struktury IGC je účastzástupců Evropského parlamentu, kteří mají statut pozorovatele – za EPP bylinominováni Elmar Brok a Inigo Menez de Vigo (tato frakce se nemohla shodnout najednom kandidátovi, budou alternovat), za ESD Klaus Hänsch. Zvláštní pozvánkuobdržel i předseda Evropského parlamentu Pat Cox.

Už první setkání nejvyšších evropských politických představitelů naznačilo, že osudevropské ústavy není zdaleka zpečetěn. Zástupci členských států artikulovali vmnoha otázkách rozdílná stanoviska. Cíl italského předsednictví uzavřít Mezivládníkonferenci do konce roku, bude nesmírně obtížný, ne-li nemožný úkol. Pokudnebude konsensuálního konečného znění ústavy dosaženo do konce roku,nejpozději v lednu roku 2004, je ohrožen stanovený termín podpisu. Nová smlouvaměla být signována před volbami do Evropského parlamentu, které proběhnouv červnu příštího roku.

S čím jednotlivé vládní delegace do Říma přijely? Jednotlivé postoje je možnérozdělit do tří kategorií. Kritériem jsou aspirace znovuotevřít určité body návrhuKonventu o budoucnosti EU a vyjednat jejich změnu na Mezivládní konferenci. K IGCvydala své stanoviska i Evropská komise.

První kategorii představuje šestice zakládajících členů Evropských společenství –SRN, Francie, Itálie a země Beneluxu. Pozice těchto států lze zhruba shrnout tak, žeIGC by měla schválit text, který předložil Konvent, bez podstatných změn. Doladit byse měly pouze jisté právní nuance v textu smlouvy. Tyto země se staví proti otevíránízásadních otázek např. v oblasti institucí nebo rozhodovacích procedur. V případěFrancie a Německa je tato pozice celkem pochopitelná – velká část společnéfrancouzsko-německé iniciativy, která byla Konventu představena v lednu 2003, sepromítla do konečného znění smlouvy. Itálii, která se v Konventu vzhledem ke svévelikost výrazně neprofilovala, tlačí snaha ukončit jednání IGC v průběhu italskéhopředsednictví. Zajímavá je pozice států Beneluxu. Jak poznamenal jeden belgickýdiplomat: “Není to na sto procent to, co bychom si představovali, ale nic lepšího užnedostaneme”. Státy Beneluxu původně oponovaly mnoha ustanovením, kteránakonec našla v návrhu své místo, např. zřízení funkce stálého předsedy Evropskérady nebo vytvoření dvoustupňové Komise. V těchto bodech se Benelux shodovals většinou malých států ze skupiny tzv. “podobně smýšlejících zemí”. Pražskéschůzky této skupiny, která se konala v září, se ovšem nezúčastnil a postupně kIGC zaujal podobnou pozici jako Itálie, Francie a Německo. Revize institucionálníchotázek podle zemí Beneluxu znamená otevřít Pandořinu skříňku. To by mohlokonventní návrh úplně pohřbít.

Druhou kategorií jsou státy, které podporují návrh Konventu v zásadních věcech anetrvají na otevření institucionálních otázek. Text předložený v Soluni označují zavyvážený. Za předpokladu, že dojde k otevření některých otázek, budou tyto státyprosazovat jisté modifikace. Do této skupiny patří Spojené království, Dánsko,Švédsko, Řecko, Portugalsko a v jistém ohledu také Irsko. Tyto státy požadují, abybyl text ústavy v některých bodech specifický a konkrétní. V tom se shodují se státyprvní skupiny. Jedná se například o zpřesňující definice role Evropského ministrazahraničí (Belgie, Dánsko, Švédsko), stálého předsedy Evropské rady (Portugalsko,Finsko), jasnější vymezení pravomocí a odpovědnosti tzv. “nehlasujících” komisařů(Portugalsko, Lucembursko) nebo upřesnění podmínek pro strukturovanouspolupráci v oblasti obrany, která by měla mít formu zvláštního protokolu. Řecko,Portugalsko a Irsko jsou kromě toho nakloněny dále jednat o složení Evropskékomise.

Poněkud enigmatická zůstává pozice Velké Británie. Ačkoli britská vláda vypracovalapoměrně podrobnou bílou knihu k IGC, faktické vystupování britské delegace je těžkéodhadnout. V každém případě se očekává, že Británie bude zuby nehty hájitpředsedu Evropské rady, kterého od počátku silně prosazuje. V bílé knize je možnénajít mnoho tzv. červených linií. Britská vláda pokládá např. za nepřijatelné, abyv textu ústavní smlouvy byla tzv. klauzule “passarelle”. Pomocí této klauzule byEvropská rada mohla jednomyslně rozhodnout o přechodu k hlasováníkvalifikovanou většinou v oblastech, kde zůstává zachována jednomyslnost. Poddrobnohledem britské delegace budou také ustanovení o obranné politice, o kterýchse bude zcela určitě jednat. Podle programu by k tomuto jednání mělo dojít 14. říjnana Radě pro všeobecné záležitosti v Lucemburku.

Třetí kategorií jsou státy, které trvají na otevření některých velmi důležitých otázek.Patří sem všechny nové členské státy spolu se Španělskem a Rakouskem. Tutoskupinu je možné dále vnitřně členit podle otázek, které chtějí změnit.Polsko a Španělsko trvají kupodivu téměř ultimativně na zachování systémuváženého hlasování z Nice, který je výrazně favorizuje. Vzhledem k tomu, že jsouv tomto bodě poměrně osamoceny, s výjimkou podpory Rakouska a Estonska avlažnou podporou Maďarska, bude patrně velmi těžké tuto podmínku prosadit. Jejichnekompromisní postoj navíc vyvolal až alergickou reakci ze strany německé afrancouzské reprezentace. Joschka Fischer například pohrozil, že tento postoj se jimmůže vrátit při jednání o další finanční perspektivě. Fischer se dotkl citlivého bodu.Tato jednání budou pro oba státy velmi důležitá, protože budou bojovat o zachovánísoučasné štědré podoby strukturálních fondů. Další státy této skupiny netrvají nazachování systému váženého hlasování z Nice, ale uvítaly by jisté modifikace.Česko-slovenský tandem by si například představoval zvýšení uvedené hranice propřijetí návrhu v Radě na 60% států, aby došlo k jisté favorizaci menších zemí.Slovinsko naopak preferuje snížení populační hranice na 50% obyvatelstva EU.V každém případě menší státy usilují o paritu mezi demografickým kritériem akritériem počtu států.

Unisono ovšem zaznívá v otázce složení Evropské komise. Všechny zmiňovanéstáty trvají na principu jeden stát = jeden komisař. Tento princip navíc podporují i jinéstáty a Evropská komise. Tuto představu ale kritizuje spousta odborníků i politiků,včetně bývalého předsedy Konventu Valéry Giscard d´Estainga a místopředsedyJean- Luca Dahaena. Poukazují na to, že pokud Komise nebude redukována, budeneakceschopná, obcházená a centrum moci se přesune na mezivládní Radu.Zdá se, že na přetřes přijde i otázka stálého předsednictví Evropské rady. Ačkoli sev závěru jednání Konventu zdálo, že se menší státy s tímto původně nepopulárnímnávrhem smířily, začala nyní jistá skupina zemí znovu prosazovat ideu týmovéhopředsednictví (Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Litva, Portugalsko aŘecko). Tyto státy ale kladou na tento bod daleko menší důraz než na rovnézastoupení v Evropské komisi. Je také nerealistické očekávat, že by se těmto zemímpodařilo změnit návrh Konventu ve dvou tak zásadních otázkách.

Výsledky a výhledy

První jednání Mezivládní konference nepřineslo podle očekávání žádný zásadníprůlom, bylo naopak spíše shrnutím vyřčeného. Některé státy potvrdily svůjnekompromisní postoj, hlavně Polsko a Španělsko v otázce kvalifikované většiny.Přesto toto kolo přineslo jeden významný výsledek. S definitivní platností pohřbilopředstavu o zavedení zvláštní legislativní Rady. Tato Rada měla horizontálněrozhodovat o všech evropských legislativních otázkách. Členské státy v ní měly býtzastoupeny univerzálním “evropským” ministrem. Sektorové Rady zůstávají i nadálejak exekutivním, tak legislativním orgánem, jednání o legislativních otázkách budouotevřená.O ostatních sporných otázkách se bude jednat na úrovni ministrů zahraničních věcí,tj. v Radě pro všeobecné záležitosti (GAC). Pokusme se nyní odhadnout možnývývoj jednání.

Složení Evropské komise: vzhledem ke stávajícímu tlaku je pravděpodobné, žešestnáct států prosadí rovné zastoupení v Evropské komisi, tj. princip jeden členskýstát = jeden komisař. Půjde ale o tzv. package deal - je možné, že velké státy budoutrvat na zachování druhého komisaře. Toto řešení by nebylo příliš šťastné. Komiseby se rozrůstala a tento vývoj by šel zcela proti duchu reforem nastartovaných v Nice.Pravděpodobnější je, že menší státy “vymění” zavedení tohoto principu za opuštěníideje týmového předsednictví.

Předsednictví rady: konventní návrh bude patrně zachován výměnou za změnuve složení Komise. Předseda Evropské rady bude stálá funkce, dojde možná kespecifikaci jeho postavení ve vztahu k předsedovi Evropské komise a Evropskémuministru zahraničí. Způsob rotace sektorálních rad může být upřesněn, není alezřejmé jak (v současném návrhu je, že rotace bude stanovena Evropskou radous přihlédnutím k diverzitě členských států).

Definice kvalifikované většiny: Polsko a Španělsko zřejmě neprosadí zachovánísystému z Nice – návrh je absurdní a nepřiměřeně favorizuje právě tyto dvě země.Otázkou je, nakolik se podaří pozměnit dvě kritéria kvalifikované většiny (počet státůa populace) Může dojít k prosazení parity.

Evropský ministr zahraničí: funkce zůstane zachována. Bude upřesněna jeho rolev Komisi - tj. případná odpovědnost Evropskému parlamentu za komunitární část svérole, případné zahrnutí portfolií komisaře pro rozvojovou pomoc a obchod (to jenepravděpodobné) do jeho gesce apod.

Obranná politika: ačkoli některé státy nesouhlasí, je nepravděpodobné, že Franciea Německo ustoupí od navrhované možnosti zavést strukturovanou či užší spolupráciv oblasti obrany. Klíčové bude stanovisko britské delegace.

Oblasti rozhodování kvalifikovanou většinou: zde se rýsuje možný scénář, kterýby vedl k vypuštění klauzule “passarelle” výměnou za rozšíření QMV na další oblasti,např. protidiskriminačních opatření nebo v otázce přistoupení k Evropské úmluvě olidských právech (zavedení QMV v těchto oblastech podporuje Komise a také lobbymnoha nevládních organizací). Komise naproti tomu navrhuje jednodušší reviznímechanismus pro Část III (Politiky) - superkvalifikovanou většinu v Evropské radě(definice superkvalifikované většiny není jasná, hovoří se o pěti šestinách členskýchstátů). Ačkoli se jedná o pragmatický přístup, protože Část III skutečně obsahujemnoho zastaralých instrumentů, které Konvent nechal stranou, je tento návrhv současné době politicky neprůchodný.

Preambule ústavní smlouvy: zde zřejmě dojde ke včlenění odkazu na judaistickokřesťanskoutradici Evropy. Může se jednat o určitý ústupek Polsku a Španělsku zapřijetí systému dvojí většiny při hlasování v Radě.


Napsal David Král.